LÉČIVÉ ŽENSKÉ ARCHETYPY - SÍLA PŘÍBĚHŮ

(úryvek z mé knihy nejenom pro ženy)

Možná některé z vás mou knihu již četly, některé ještě nikoli. Je o tom, jak je možné pomocí mýtických, historických i novodobých ženských archetypů, žen z masa a krve změnit svůj život a žít ho dle svých představ, snů a vizí…

Tady úryvek téměř ze začátku knihy, která vyšla v roce 2018.  

SVŮDNÉ SNĚNÍ V ZAPOMNĚNÍ

V každém z nás dlí ukrytý ideální archetyp, jehož aktivací se můžeme posunout do neuvěřitelných a výjimečných úrovní života. U mnoha z nás však tento archetyp kdysi dávno usnul jako Šípková Růženka. Ta sice patří k významným pohádkovým archetypálním postavám, zdá se vám však vskutku až tak úžasné prospat takřka celý svůj život? Fajn, francouzský zámek Ussé, který jsem měla možnost osobně navštívit a který posloužil Charlesi Perraultovi jako inspirace k napsání klasické pohádky o spící princezně, působí neuvěřitelně romanticky a lákavě. A to nejenom kvůli takřka všudypřítomným růžím různých barev, které se pnou po zdech zámeckých budov.

Dodnes můžete v podkroví jedné z věží nad úzkým točitým schodištěm navštívit Růženčin „spací budoár“. Budete-li však podobně jako ona hluboce ponořeni do spánku, stejně nebudete mít nic z jeho krásy, tajemných zákoutí, rozlehlých kvetoucích zahrad a oranžerie. Možná se vám o něm bude zdát, sny však nejsou skutečnost. Sny bychom měli realizovat a nikoli je donekonečna pouze snít. Octneme-li se v takovémto „bez-archetypálním“ mátožném spánku, uvízneme zároveň v očekávání, že nás z něj vysvobodí odvážný princ, a až pak si budeme moci konečně užívat života. Možná ano, možná ne.

Domníváte se však, že je před vámi ještě stále tak dlouhý život, abyste si mohli dovolit prodlévat v hibernovaném stavu nevědomého bytí a snění sto let, než se váš osvoboditel – snad – objeví? Pokud jste v této chvíli dospěli k závěru, že nikoli, nastal čas přečíst si tuto knížku, poté se konečně probudit, protáhnout ztuhlé tělo, vstát z pohodlné postele nebo gauče, v doprovodu zvoleného léčivého pozitivního archetypu vykročit ven do světa mnoha a mnoha otevřených možností a s vášní protancovat zbytek svého extatického života.

EXTATICKÝ ŽIVOT MOUDRÉ KRÁSKY

Rakousko-americká herečka Hedy Lamarr, původním jménem Hedwig Eva Maria Keislerová, svůj život neprospala. Naopak, žila jej velice intenzivně. Někdy najdete u jejího jména uváděný rok narození 1913, jindy 1914. To mohlo mnohé aspekty jejího života ovlivnit a změnit. Na začátku své herecké kariéry zcela vědomě zvolila umělecké jméno podle pseudonymu vynikající herečky, tanečnice a scenáristky němého filmu Barbary La Marr, skutečným jménem však Reatha Dale Watson, která se v průběhu 16 let své umělecké kariéry objevila ve 27 snímcích. Barbaru nazývali „příliš krásnou dívkou“, která vedla turbulentní, bouřlivý a skutečně extatický, ačkoli poměrně krátký život.

Rozhodnutí použít jejího příjmení, a tím pádem „implantovat“ do svého života část archetypálního vlivu Barbary La Marr, se pro Hedwigu Keislerovou ukázalo jako šťastné řešení. Hedy se proslavila hlavní rolí a výjimečně krásným nahým tělem v předválečném filmu Extáze českého režiséra Gustava Machatého. Snímek byl označován za skandální, navzdory tomu dostal v roce 1933 ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Hedy Lamarr byla považována za nejkrásnější ženu své doby. Tak krásnou, že právě její obličej vidíte v kreslené podobě Disneyho Sněhurky ve vůbec prvním celovečerním animovaném filmu. Když už jsme u Sněhurky, jednoho ze stovek pohádkových archetypů, ta nemusela čekat tak dlouho jako Růženka, až ji po snědení otráveného jablka najde a k životu probudí sličný princ na bílém koni.

Anne Hathaway, jedna z představitelek Catwoman, „kočičí ženy“ ze Supermana, prý přiznala, že než začalo natáčení, důkladně studovala Hedy Lamarr, kterou se nechala v roli Catwoman inspirovat. Hedy, okouzlující modrooká černovláska s alabastrovou pletí, při povrchném pohledu zosobnění prostoduché naivity, aktivně vystupovala proti nacismu a jako jediná herečka v historii dostala čestné uznání za zásluhy o rozvoj elektrotechniky! Takováto kombinace dech beroucí krásy a vytříbeného umu by málokoho napadla, navíc ve spojení s hereckou profesí.

Hedy Lamarr, jejíž autobiografie vyšla pod názvem Extáze a já, vynalezla princip koordinovaného měnění frekvencí, díky němuž bylo možné navádět torpéda rádiem a chránit vojenské vysílačky před rušením. Její objev, který bezplatně věnovala své nové vlasti, Spojeným státům americkým, má uplatnění i v současnosti. Podílel se na vzniku družicových komunikačních sítí, používá se v IT systémech, v navigačním systému GPS, v satelitní televizi a v mobilních telefonech. Obdivuhodná žena, která se dožila nádherných 86, potažmo 87 let, převzala se jménem Barbary La Marr pouze pozitivní stránky jejího osudu, respektive jejího „archetypu“.

Přesně takto funguje v ideálním případě princip archetypální terapie. Jak vidíte, „dlouhé vlasy“ neznamenají krátký rozum. Naopak, často patří někomu, koho si někteří z vás mohou vybrat za svůj novodobý vzor, vyměnit jej za starý, nefunkční, štěstí blokující, případně za životní spokojenost devastující rodinný archetyp. Vyléčíte a změníte tak koncept života jak svého, tak zprostředkovaně i svých dcer, vnuček a pravnuček! Hedy Lamarr má svou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. Vy však nemusíte být podle dobového vkusu vysloveně krásné nebo krásní, ani obdržet čestné uznání za nějaký vynález, abyste se mohli stát hvězdou svého života a prožít báječný život. Jednou z vícera možných cest k úžasnému životu je vyléčení duše, srdce, vnitřní ženy a celého bytí právě nalezením a posléze také žitím nových pozitivních archetypů.

ČESKÁ „EXTATIČKA“

„…svou postavu prosvítila celým nitrem…“ František Xaver Šalda

Abych však hned na začátku nelovila pouze v „cizích vodách“, chci zmínit také další nesmírně nadanou a vášnivou herečku, vynikající pozitivní a léčivý archetyp pro dnešní dívky a ženy. Vnitřní extáze Hany Kvapilové, skrze kterou odevzdávala své umění dál, byla nezapomenutelná. Nevymyslela žádný světoborný technický vynález, stala se však důležitou součástí obrození české ženy v devatenáctém a na začátku dvacátého století. Vyšla z poměrně jednoduchého prostředí, ale vypracovala se až na jeviště Národního divadla. Díky vlastnímu úsilí a talentu se stala jednou z jeho vůdčích osobností. Ve zlaté kapličce působila až do svého předčasného skonu.

Byť o Hanu pečovala vůbec první česká lékařka Anna Honzáková, v šestačtyřiceti letech podlehla rodové dědičné nemoci, tehdy neléčitelnému diabetu. Hana Kvapilová hledala nový smysl života ženy, kterou považovala za nositelku sil, schopných nejenom obrodit, nýbrž také očistit společnost. Na své vlastní otázky nacházela odpověď ve svých rolích citlivých žen, prahnoucích po kráse a dokonalosti: v Ibsenově Noře, v Rebecce Westové, v Čechovově Máše, Hilbertově Míně, Zeyerově Mahuleně, v Boženě i Bětušce Františka Xavera Svobody, ve Světlaně ze Sedmi havranů či v Kvapilově Princezně pampelišce. Všechny tyto postavy samy o sobě tvoří velice silné ženské archetypy.

Skvělé umění Hany Kvapilové popsal divadelní kritik slovy: „Mluvila, a vy jste viděli louky kvést, slyšeli ptáky zpívat, lípy voněly a jaro válo ve vzduchu…“. Jednoduše – čistá duševní a umělecká extáze na divadelním pódiu.

Jak jinak, především na sklonku života se jí dostalo od českých vlivnějších mužů tehdejší doby nejenom chvály, nýbrž také mnoha kritik pro pokrokové názory a moderní ženskost. Na zlost jejích posuzovatelů se jí však podařilo něco docela výjimečného. Kromě zástupců mužského pohlaví, jakými byli Alois Jirásek, Josef Hrnčíř, Sáva Chilandarec, Alois Mašek, Kristian Petrlík nebo Václav Švambera, byla jedinou ženou v Čechách, která obdržela královský záslužný řád svatého Sávy. Stalo se tak po jejím hereckém vystoupení v srbském Bělehradě.

Pohřbena byla v bílém rouchu Beatrice (Blaženy) ze hry Mnoho povyku pro nic, hádavé, odmítavé a – samostatné mladé ženy, která uměla žít vskutku zdravě a vášnivě. Zářivě bílý pomník v Kinského zahradě v Praze, v němž je uložena její urna, zpodobuje Hanu Kvapilovou v jedné z jejích rolí, Ellidě, z Ibsenovy hry Paní z námoří. Elida se v závěru hry rozhodne pro muže, který jí ponechá právo svobodně a na vlastní odpovědnost se rozhodnout.

Volba samostatně jednat za života velké české herečky ještě nebyla v našich zemích tak přirozená, jako dnes, a právě o tu proslulá herečka usilovala. Skutečné křestní jméno Hany Kvapilové znělo Johanna. Totéž jméno, pod nímž známe vášnivou bojovnici za svobodu, která v doslova extatických stavech promlouvala s anděly a svatými. Hana znamená v hebrejštině „milostiplná“, „líbezná“, „nádherná“. Takovou Hana Kvapilová bezesporu byla. Jana, Johana, značí „Hospodin je milostivý“. Neplodná biblická Hana si v poměrně vysokém věku vymodlila na Bohu syna, proroka Samuela. Žila poté šťastným životem až do své smrti.

Johanka z Arku je sice jednou z nejvýraznějších zástupkyň ženského archetypu Královny vzduchu a Panny, ale… Pokračování v mé knížce, kterou si můžete objednat online J  

Judita Peschlová, akreditovaná psychoterapeutka, certifikovaná lektorka rodinných konstelací, lektorka ženských kruhů, průvodkyně žen (také po místech silových a posvátných), spisovatelka a žurnalistka