ŠKOLA TAROTU ZDARMA: Sny - součást práce s Tarotem

Na první pohled by se mohlo zdát, že sny přece nemají s Tarotem nic společného. Opak je však pravdou: fungují na velice příbuzných principech, především co se symbolů snů a archetypů týče.

Navíc je možné poznávat významy karet právě u práce se sny, třeba pouhým položením některé karty na noční stolek, přičemž je možné naučit se prostě s touto kartou snít a dovídat se o ní hluboké poznatky bez čtení jakékoli literatury. 

Na otázku, čím vlastně sen je, bychom mohli najít mnoho odpovědí, ale ve skutečnosti ani v době vysoce rozvinuté vědy není zcela jasné, jaká je podstata tohoto tajemného fenoménu. Sny jsou v každém případě součástí procesu lidské evoluce. Považujeme je za nejstarší a nejuniverzálnější jazyk, jenž předcházel obrazovým symbolům i archetypům. Pocházejí odkudsi z nadosobního obrazového světa.  Ve snu se napojujeme na podstatu vlastního bytí. Sen je považován současně za smyslovou i mimosmyslovou záležitost. Odborníci na sny, čili psychologové, analytici, psychoterapeuti apod. dávají sen do souvislosti s vytěsněnými obsahy podvědomí. Můžeme ho však rovněž dávat do spojitosti s vědomím a s duševními procesy. Názorů je bezpočet: Sigmund Freud tvrdil, že sen je pouze smyslovým psychickým fenoménem, jenž v spánku zpracovává nevědomé konflikty. Jednodušeji, že sny jsou důsledkem činnosti našeho podvědomí. Carl Gustav Jung zase svou teorii snů založil na předpokladu, že sen vychází z archetypálního obrazového světa, aby doplnil nebo zdokonalil bdělé vědomí.  Jiné směry prohlašují sny za pouhý důsledek náhodného „šumu“ neuronů bez jakéhokoli většího významu. Další zastávají názor, že sen vzniká z drobných útržků paměti a z představ, které se navzájem proplétají a kombinují… Sny souvisí s pochody v mozku, jenž třídí během dne získané informace a vjemy. To je důvod občasného vyřešení problému nebo nějakého úkolu v spánku, čili ve snu.

Podle další z teorie snů se informace z různých oblastí mozku filtrují a koordinují kontrolními orgány mozku, které rozdělují důležité druhy vjemů od těch nepodstatných. Po usnutí tyto mozkové oblasti začnou vyvíjet aktivitu různého rozsahu, popřípadě se naopak utlumí. Bez kontroly vědomého centra vznikají pak obrazové fantaskní kombinace.

V mnoha snech zpracováváme aktivní zbytky svého všedního dne. Ve smyslu psychologie symbolů dotváříme ve snu jevištní činoherní hru neuzavřených symbolů tak, aby mohli být završeny a pojmenovány. 

U některých etnik ještě i dnes berou sny s plnou vážností a dokonce se cítí být zodpovědní za skutky, které učiní ve snu. Vycházejí totiž z víry a přesvědčení, že ve spánku se duše stěhují.

Tak či onak, každý sen díky své doplňkové struktuře vede k prožitku dokonalosti. Každý sen je sestupem do lůna Matky a do světa archetypů.

V průběhu spánku /v průměru prospíme třetinu svého života, přibližně až 25 let!/ dochází i prostřednictvím snění k načerpání nových sil jak psychických tak fyzických. Sen je prostě průvodním znakem spánku.  Sny upravují a zkvalitňují naše emocionální rozpoložení, snižují napětí, nervozitu a dokonce i vliv vnějších tlaků. Podněcují činorodost, zvyšují představivost a tvořivost (která je u práce s Tarotem velice žádoucí).

Sny neruší spánek, právě naopak: střeží jej jako tajemný strážce a jejich funkcí je podpořit podvědomý úmysl v spánku pokračovat. Podle některých specialistů je proto hlavním úkolem snu zabezpečit spánek formou jakéhosi halucinačního ukojení.

Snová činnost ze zcela vědeckého pohledu začíná impulsem v kořeni mozku. Při přechodu mozkem se k tomuto původnímu impulsu připájejí impulsy z vjemových oblastí /zrakové, avšak někdy také zvukové či čichové/ a z oblasti kůry mozkové. 

Z modernějšího hlediska bychom mohli sny – sice velice schematicky – rozdělit na analytické, hodnotící a terapeutické. 

Spánková fáze REM, tzv. aktivní spánek, ve které sníme nejvíce a z níž si sny pamatujeme, trvá od pěti do pětačtyřiceti minut, v průměru asi dvacet minut. Co však nevyhnutně nemusí znamenat, že objektivně sníme jeden sen po celou dobu fáze REM… Nám se většinou jeví, že sen trval mnohem déle, protože naše sny se odehrávají v „reálném čase“. To jest: subjektivní délka snu odpovídá fyzické době snění.

Navíc je tady další okolnost /napohled bez kontextu s délkou snu, avšak pouze napohled/: to co se prozatím nepodařilo ani mágům, kouzelníkům, čarodějkám, vědmám, ani vědcům -  čili propojit, souvisle spojit a smísit minulost, přítomnost a budoucnost -  se běžně ve snu děje, daří a odehrává. Mohli bychom to nazvat jakousi časovou magií snu. Takže se teď ptám já: Jak dlouho tedy vlastně sen trvá? Tento dotaz může úzce souviset s další otázkou: Jak dlouhý je vůbec můj sen?

Spánek probíhá v přibližně 1,5 hodinových cyklech. V průběhu každého z nich se objeví fáze, v níž je mozek obzvlášť aktivní, navzdory tomu, že tělo a jeho funkce hluboce odpočívají. Je to již vzpomenutá fáze REM. Spíte-li obvykle tak osm hodin, budou se vám zdát sny přibližně pětkrát za noc.

Ženy prý mívají mnohem častěji barevné sny, než muži /ale, žel, rovněž i noční můry, jakoby krása musela být vždy něčím vykoupena/. Někdy jsou sny černobílé, někdy laděné do jednoho barevného odstínu, někdy plně barevné - jako celovečerní film. Energetický potenciál mozku je údajně několikanásobně vyšší v průběhu barevného snu, nežli v bdělém stavu! Podle C.G.Junga vyjadřují barvy ve snech základní psychické funkce myšlení: červená cit, zelená vnímání, žlutá intuici, modrá myšlení.   

Sní každý člověk téměř bez výjimky /tu mohou tvořit pouze lidé po úrazech mozku apod./, a to opakovaně několikrát za noc. Spánkovou aktivitu REM vykazují všichni savci. REM je normální a nezbytnou funkcí mozku. Důvody REM však nejsou ani v současnosti podrobně objasněny /co když sny přichází s fází REM, abychom „neusnuli úplně“, v příliš dlouhém hlubokém pasivním spánku?/.  Domnívá-li se někdo, že sny nemá, není to pravda: pouze si je nepamatuje. Zapamatovávání snů se u každého člověka liší. Jedním z důvodů, proč si jedinec sny nepamatuje /a prohlašuje, že nesní/, může být, že jeho sny nejsou podstatné anebo je za podstatné nepovažuje, připadají mu nesmyslné, popřípadě chce své sny zapomenout. Další příčinou může být, že osoby, které jsou příliš vázány na tento svět, se více jak ostatní snaží zapudit vlastní sny a odepřít jim právo na existenci. Někteří nepřiznávají existenci svým snům, protože odmítají na sobě pracovat. Sen je totiž jednou z forem sebereflexe, sebezdokonalování a práce na sobě samém, na zkvalitňování sebe sama i svého bytí. Jiní nejsou schopni konfrontace se svými vlastními stíny, takže je pro ně jednodušší je zapudit a úplně je vytěsnit i v podobě svých vlastních snů. Další mohou mít poruchy v emocionální oblasti.

Zapamatovatelnost snů je odvislá od mnoha prvků. Jedním z nich je časový rozdíl mezi fází REM a probuzením, taktéž však způsob probuzení /náhlý, rychlý, pomalý/ a forma vědomí navazující na stav probuzení/ jasné vědomí, zamlžené vědomí, polospánek/.

Pamatování snů lze nacvičit pomocí jednoduchých metod, které však vyžadují vytrvalost a trpělivost.

Noční můry jsou stinnou stránkou našich snů. Provází je nepříjemné pocity, někdy až panika nebo hrůza. Nezřídka jsou tyto stavy nevysvětlitelné. Noční mory se mohou vyskytnout jako následek potíží, jimiž se podvědomě stále zabýváme. Dobrá zpráva je, že i v noční můře je často zakódováno řešení, protože jejich průvodním znakem bývají zvláštní symboly, naznačující zdroj nebo příčinu obtíží. 

Pokud noční mora člověka probouzí nebo mu nedá spát, může jít o závažnější problém, zasahující do psychiky. Lehčí formy nočních můr je možné překonat nácvikem řízení svých snů. Osvojíme-li si techniku tzv. „lucidního snění“, budou se nám zdát pouze želané sny.  Závažnější případy je potřebné svěřit do rukou odborníka a specialistu, jelikož důvodem nočních děsů může být buď počínající, nebo již rozvinutá psychická nemoc.

Noční můry velice často patří k opakujícím se snům. A opakovat se budou, dokud něco ve svém životě nezměníme, cosi nepodnikneme, neproměníme sebe sama. U výskytu nočních děsů bychom se měli ptát, co se to vůbec v našem životě odehrává, z čeho máme strach, čeho se děsíme, co nás pronásleduje, co bychom chtěli změnit, co dělat jinak.  Objevuje-li se v našich snech často nějaký netvor, nestvůra, můžeme se nejenom zeptat, proč, ale rovněž, co je na něm pozitivní, co nám chce říct, s čím konfrontovat, netoužíme-li být sami raději netvorem, jenž nahání jiným hrůzu a nikoli hodným, poslušným, disciplinovaným, odpovědným tvorem, kteří plní přání těch ostatních?

Těm, kteří jsou zvyklí na delší „snovou práci“ se zdají často tzv. věštecké či prorocké sny. Jak kladné, tak záporné. Od těch nejmenších maličkostí /jako třeba, že se mladému klukovi zdál sen, v němž potkal dívku, na kterou nemyslel, a kterou neviděl již léta a hopsla! Ráno po snu se s ní srazil při nastupování do vlaku na cestě do zahraničí!/ až po „velká“ proroctví rázu výhry značné sumy peněz, zborcení stabilně působícího obydlí nebo úmrtí člena rodiny…

Sny s předtuchou se přirozeně zvyknou zdát i jedincům, kteří se snovou práci nikdy nesetkali.  Sny nám však častěji pomáhají zorientovat se v životě a radí, jak zvládnout potíže. Tvoří zrcadlo našich nenaplněných tužeb, přání a denních snů, také však pravých životních hodnot, které nám unikají v shonu a stresu každodenního života. Varují nás před nevhodnými rozhodnutími, nepřínosnými akcemi a nesprávnými činy. Signalizují naše chyby, tvrdohlavě popírané. Jenom přibližně dvacet procent snů můžeme považovat za prorocké. A není jednoduché rozeznat příslušné proroctví či věštbu, takže si ji většinou nevšimneme nebo ji ignorujeme a vzpomeneme si na ni až potom, co se vysněná událost - tedy předtucha - naplní.

Prorocké, věštecké sny se mohou objevovat v obdobích, když se připravujeme na nové události, na něco, co se týká naší budoucnosti.  

Spíše pílí než vůlí se dá nacvičit snění žádoucích snů. Vyžaduje to trénink, poctivé a pravidelné zapisování snů, každovečerní retrospektivu celého dne a jeho událostí, meditativní naladění na noc před sebou, cvičení vizualizace, nácvik tzv. lucidního snění. Tajemství snění žádoucích snů znali a také popisovali již v středověku Arabové a předpokládám, že i mnohem starší národy či kultury pěstovali schopnost snít řízené sny.

Nejlepším znalcem svých snů je vždy samotný snící. Pokud jim neporozumí on sám, interpretace někoho jiného mu nemohou skutečně pomoci. Schopnost chápat své vlastní sny je úměrná tomu, jak dotyčný člověk rozumí sám sobě. Nejlepší a nejdokonalejší průvodce našimi sny je ukryt uvnitř v nás. Přání nechat si vysvětlovat sny jinou osobou je projevem touhy po cizí autoritě, případně znakem tendence přenést odpovědnost za sebe na ty druhé. To samé platí, když upíráme snům jejich reálnost. Proto i vysvětlení, proč se sen opakuje - a to někdy dokonce mnohokrát za  sebou - najdeme nejspíše sami v sobě.

Odborníci předpokládají, že opakování snu je ukazatelem myšlenek, kterými se dokola - ať již vědomě, či podvědomě - stále zabýváme. Tyto myšlenkové pochody mají vliv na naše sny. Vedou k tomu, že náhodně vybraným snům přikládáme větší význam. Nezřídka se jedná o ne příliš příjemné sny, naznačující dlouho trvající konfliktní situaci. Samozřejmě, známe i příjemné opakující se sny.  Občas si takto lidé budují podvědomě svůj snový, lepší svět, na základě něhož jednoho dne získají schopnost postavit si nádhernější a smysluplnější svět reálný.

Obecně můžeme říct, že opakující se sny se silným emocionálním nábojem ukrývají v sobě důležitá poselství.

Každý sen není snem „prorockým“ neboli věšteckým, bez ohledu na jeho „živost“ či intenzitu. Přirozeně, je to jedna z možných variant, ale stejně tak může jít o téma, které je momentálně v životě snícího velice aktuální. Bez ohledu na to, jestli si tuto okolnost připouští, či nikoli. 

Snovou aktivitu podporuje půst, sexuální abstinence, určité druhy jídla /banány, vaječný bílek, sójové produkty, proteiny, vitamín B5 a B12, cholin atd./ a fáze Měsíce. Tyto prvky mohou taktéž znásobovat uvedenou živost či intenzitu snů.

Živé sny nebo opakující se sny jsou považovány za tzv. sny „velké“.

Budeme-li chápat své sny srdcem - nikoli se pokoušet je pochopit rozumem - zároveň pochopíme, co z obsahu našich snů je důležité či následováníhodné nebo natolik zásadní, že tomu máme nejenom věřit, ale se tím i řídit. Snové obrazy mají své vlastní zákonitosti, které však nejsou postihnutelné podobným způsobem jako právní zásady, předpisy, logické uzávěry, matematické vzorce, fyzikální zákony apod. Znám poměrně velké množství lidí, kteří zažili události většího či menšího významu, které se nejdříve objevili v obrazech a v obsazích jejich snů. Nedomnívám se však, že práce se sny by měla spočívat v nabývání víry v jejich obsah, nýbrž v jeho vědomém zpracovávání a integrování do běžného života či v jeho praktickém využití.

Bez komplexního pohledu na osobnost konkrétního člověka, čili snícího, je zavádějící rozebírat sen pomoci schématických snářů. Občas se může stát, že snář vystihne část smyslu snu, protože někdy pradávno se tentýž symbol, či útržek snu zdál někomu jinému a mohl mít podobný význam. Ale na snáře bych se spoléhala pouze jako na registr významů jednotlivých symbolů vytržených z kontextu, který může obohatit naše poznatky o symbolice, archetypech, barvách atd. 

Příliš technický přístup ke snům oslabuje či doslova ničí význam a obsah snu. Sny by měli být v nejlepším případě zpracovávány pouze na základě nejniternějších pocitů snícího. Nikoli podle předem připravených schémat. Snář takovýmto schématem bezesporu je. Ve snářích se setkáte s velice zjednodušenými výklady, ale sny či  jejich obsahy  nelze nikdy přesně vyjádřit slovy, natož tak okleštěnými, jak je tomu v běžně dostupných snářích. Snář bychom mohli považovat za jakýsi katalog snových symbolů, ale ten vůbec nebere v úvahu individuální rozdíly mezi sny.

Avšak bez ohledu na výše uvedené skutečnosti se již v nejstarších civilizacích objevuje mytologická postava vědmy, která dokáže vykládat sny a doprovází hrdinu mýtu do nitra Matky Země. Symbolicky jde o sestup do nitra duše prostřednictvím snu.

Lidé již v pradávných dobách věřili, že sny pocházejí od bohů, kteří ve snech oznamují lidem svou vůli. Jelikož bývali i v tamté epoše sny stejně nejasné, jako dnes, člověk pocítil přirozenou potřebu je vysvětlovat. Z mnoha a mnoha zkušeností se postupně tvořila obecná pravidla výkladu snů. Rozvíjelo se umění vykladačů snů, jakási vykladačská snová věda dávnověku. Z jejich poznatků, zážitků, výkladů a také zachovaných zápisů vznikali první známé snáře, tzv. somniaria: knihy, v nichž se vysvětlují sny.

Zatím nejstarším známým snářem je egyptský hieratický snář z období přibližně kolem dva tisíce let před naším letopočtem. Rozlišuje mezi sny „lidí dobrých“ a „lidí špatných“, není však jasné, co se tím přesně míní. Tento snář je do velké míry normativní a schematický. Mladší o dva tisíce let je taktéž další egyptský snář, tzv. démotický. Z neobjasněných příčin se věnuje výhradně ženským snům.

Kromě normativních snářů /které popisují sny následovním způsobem: „Umříti ve snu znamená dlouhý život.“/ se již ve starověku zhotovovali záznamy o věšteckých snech. K nejstarším patří 12 klínopisných tabulek z období asi 17 století před naším letopočtem.

Iliada obsahuje taktéž záznamy věšteckých snů. Obecně se v antice snům připisoval velký význam, dokonce až léčebný a diagnostický. Aristotelés považoval sen za prorockou sílu duše, která umožňuje snu nehlédnout do budoucnosti. Podobně jako o několik staletí později i on poznal, že předchozí zážitky mají vliv na obsah snů. Jedním z nejznámějších vykladačů snů období antiky byl Sokratův vrstevník Antifón z Atén.

Máme důkazy o tom, že na dvoře starověkých panovníků i římských císařů /César, Nero atd./ byla přítomnost vykladačů snů nevyhnutelná. Arisandros z Telmessy, vykladač a zapisovatel snů, provázel na výpravách jednoho z nejslavnějších panovníků a vojevůdců starověku, Alexandra Velikého, jenž bez výkladu snu nepodnikl žádnou větší bitvu.

S výkladem snů se potkáváme i v Talmudu a v Bibli, ve Starém i Novém zákoně.

Ve starých norských ságách se sny považovali za varování před smrtí.

V tradici šamanizmu jsou sny vzkazy ochranných duchů šamanů.

Sv. Tomáš Akvinský zastával v 13.  století -  podobně jako starověcí vykladači snů -  názor, že sny mohou být prorocké a předznamenávají děje budoucí. Současně však ve svých spisech poznamenává, že bychom měli prakticky využívat to, čemu nás sny učí.

Významu snů se věnovala i sv. Hildegarda z Bingenu. Podobně jako hieratický snář starých Egypťanů i ona rozlišovala sny lidí „ctnostných“ a „hříšných“.

K prvním moderněji pojatým snářům bychom mohli zařadit Atemidórův snář, sepsaný kolem roku 200 po Kristu, sestávající z pěti /někdy se uvádí, že ze čtyř/ svazků s jednotlivými snovými symboly. U Artemidóra z Efezu se můžeme setkat s něčím, co se považuje až za Freudův přínos: kastrační symbol, falické symboly, oidipovský komplex. I Artemidoros používal snění jako léčebný a diagnostický prostředek. 

Základy moderního výkladu snů byly položeny již v raně křesťanském období, nakonec však papež Řehoř zakázal počátkem osmého století výklad snů pod hrozbou trestu smrti.

Jinak tomu bylo v arabském světě, kde v téže době vznikla Kniha sebraných snů autora Ibn Sirina. Ten objasňoval význam snů pomocí Koránu a prostřednictvím symboliky čísel /ke které se pak vrátil Jung/. Z orientálních snářů později čerpali všechny snáře a jsou zdrojem i podkladem také pro snáře moderní. Obzvlášť oblíbeným snářem středověků byl orientální snář Slaidův. Zřejmě byl základem pro nejstarší dochovaný český snář Vavřince z Březové, který byl sepsán pro Václava IV.

Již v orientálních snářích je možné se dočíst o umění oživovat zapomenuté sny! 

Zdá-li se někomu o mrtvých lidech tak, že nemají tváře, má to své důvody. Avšak příčina tohoto typu snu může být u každého snícího skrytá někde úplně jinde. Navíc: stejný symbol ve snu může mít i u jednoho člověka více možných interpretací – nemluvě o  mnohoznačnosti jediného symbolu u různých osob. Kupříkladu může jít o nevypořádaný vztah s někým, kdo z našeho života odešel /nemusí to být nevyhnutelně někdo, kdo zesnul/ a my ho v skrytu duše považujeme za člověka „bez kůže na tváři, bez obličeje“, čili bez charakteru. Může jít rovněž o strach podívat se do tváře skutečnosti své vlastní smrtelnosti a přijmout ji jako nevyhnout součást svého pozemského bytí. Anebo se někdy jedná o neschopnost definitivně přijmout úmrtí někoho, na kom nám hodně záleželo, přičemž si to vůbec nemusíme ani pamatovat, protože k této události mohlo dojít v ranném dětství a my jsme ji vytěsnili. Není rovněž vyloučeno, že jsme něco v sobě nechali zemřít, ale tomu, co jsme v sobě zabili, odepíráme svou vlastní „tvář“, přičemž nám naše podvědomí dává najevo, že bychom „umrlou“ část sebe sama měli uznat, přijmout a vzpomenout si na ni - a tak ji přimalovat obličej. A snad také odmítáme přijmout „tvář“ své vlastní minulosti, svých kořenů, svých předků – tedy něčeho, co jsme zařadili do kategorie „mrtvé“. Příkladů bychom mohli uvést hodně – přibližně tolik, kolika lidem se podobné sny zdají (anebo kolik bychom mohli přičíst kartě s číslem třináct, Smrt).

Ke svým snům bychom měli přistupovat s naprostou čistotou, upřímností, intuitivně a emocionálně, nikoli racionálně. Sen se jakékoli racionalitě vymyká. Dokážeme-li své sny zpracovávat intuitivním a emocionálním způsobem, pochopíme i to, proč mrtví v našich nočních vizích postrádají obličej.

Ze snů lze usuzovat nejenom na psychické těžkosti, ale někdy i na fyzické potíže, jejichž příčiny jsou skryté. Sny sobě vlastním způsobem mapují náš zdravotní stav a nezřídka upozorňují na akutní či chronické zdravotní obtíže, buď psychického nebo fyzického charakteru.

Jelikož mnohdy sníme o tom co je pro nás důležité, co nás tíží, trápí, sužuje nebo s čím si nevíme rady v reálném životě, není tak těžké spojit obsahy snů s ději v naší psychice. 

Již v dávném starověku se praktikovala u různých kultur a etnik /třeba na Maltě, v Mezopotámii, později v Řecku atd./ tzv. snová inkubace, sloužící jako diagnostický nástroj, léčebný prostředek i prorocké poselství od bohů.

Staří Římané, zejména Cicero, se drželi myšlenky, že sny léčí snazší orientací v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. V antice se pomocí snů léčilo a uzdravovalo, dokonce i co se týče nemocí, považovaných za nevyléčitelné. I v uvedených případech nakonec stačilo uvědomit si psychickou stránku sněných obsahů a vbrzku došlo k zásadnímu zlepšení stavu a odstranění tíživých snů.

Jelikož je sen úzce propojen s archetypy, znaky a symboly, a tím i s mýty, je zcela přirozené, že se nejčastěji odehrává jako příběh (stejně, jako je příběhem každý obraz jednotlivých karet Tarotu). Navíc ho sní vždy živá bytost /sní dokonce i zvířata, nejenom lidé/, a každá bytost má svůj příběh, žije ho, je v něm ponořena. Sen je na jisté úrovni symbolickým zobrazením našich příběhů, i když častěji než by dával odpovědi, spíš klade otázky… Často vůbec neříká, co máme dělat, ale ukazuje nám formou sobě vlastní, co to vlastně ve skutečnosti děláme… A ukazuje nám to v podobě příběhu respektive příběhů…

JUDITA PESCHLOVÁ, judita.andele@gmail.com

SNOVÝ SEMINÁŘ: SNY, DUŠE A SRDCE SE BUDE KONAT V BRATISLAVĚ, 30.3.2014

Přihlášení na akci

Vyplňte prosím níže uvedené údaje: