VESTÁLIE: 9. června, hlavní svátek a rituály bohyně Vesty

Zapalte dnes alespoň svíci, když už ne oheň, na počest Vesty, jedné z nejuctívanějších Bohyň římského božského panteonu, a položte vedle něj nějaké to chutné a hezky upravené sousto (které tam zůstane a nikdo se ho nedotkne). Proč? Třeba proto, abyste vnesly do svých domovů větší klid, lásku, štěstí a požehnání.  

Nejzásadnější svátek a obřady na počest bohyně Vesty byl ve Starém Římě stanoven na 9. června (konali se také dva dni předtím, 7. června a pak také v jiné dny roku). V tento slavnostností den se odebírali Římanky bez jakéhokoli obutí do jejího chrámu, a přinášely jí obětiny. Účelem bylo zejména vyprosit požehnání a štěstí pro svou domácnost, proto se jako oběť nabízeli Vestě především různé hezky upravované pokrmy.  

Vesta byla dcerou nejvyššího boha Jupitera a jeho choti Juno. Mezi její sourozence patřil bůh vojny Mars, bůh ohně a kovářství Vulcanos a Eileithya, bohyně porodu (někdy je považovaná pouze za jeden z aspektů Juno, která přinášela ženám šťastný a lehký porod, jindy zase vystupuje jako vícero žen s tímto jménem, cosi jako porodní báby. Její „sesterství“ s Vestou je zajímavé, protože ta zase byla jednou z panenských bohyní, tudíž nikdy nemohla povít žádné dítě.)

Vesta je bohyní srdce, rodinného krbu, posvátného ohně, který nesměl nikdy vyhasnout, též státu nebo obce, a také pronásledovaných a vyhnaných.

Hlavní chrám bohyně Vesty stál na římském Fóru (dnes jsou jeho ruiny na tomto místě snad nejnápadnější, neboť se na jeho místě tyčí k nebi nádherné běloskvoucí sloupy s části zdi svatyně a jejich základů), v němž plál její posvátný oheň.

Nenašli byste v ní však žádné Vestiny sochy ani obrazy, protože Vesta byla Římany pojímána jako božská síla v planoucím ohni. Uctívána byla rovněž ve věčném ohni, který střežily její kněžky zvané vestálky. Panenství Bohyně a jejích kněžek bylo paralelou k plamenům ohně, který je sice živý, ale sám nemůže zrodit ani tělo ani nic jiného živého, čili sám o sobě nepřináší život (dle víry Římanů).

Do Vestina chrámu směly vstupovat pouze ženy a nejvyšší pontifik (člen nejvyššího sboru, který vedl náboženské obřady, také však soudy; dozíral na ně; pečoval o kalendář a v rámci této své funkce určoval svátky i soudní dny; vedl též anály obce). V tomto chrámu plál posvátný Vestin oheň, o němž se věřilo, že pokud zhasne, přinese to na Řím skázu. Avšak i pontifikovi byl zapovězen vstup do nejsvětějšího sakrálního prostoru chrámu (penus Vestae), v němž se uschovávaly nejvýznamnější posvátné předměty římského kultu, třeba proslavené palladium.

Vestálky bydlely v domě vestálek, který stál těsně u chrámu. Ani do něj nesměl nikdy vstoupit žádný muž. 

Chcete-li se o dalších evropských, keltských, slovanských a jiných Bohyních, obřadech, svátcích, rituálech a tradicích dozvědět víc, budete mít možnost na dalším výcviku kněžek, který bude vypsán zanedlouho.

Judita Katona Peschová

Přihlášení na akci

Vyplňte prosím níže uvedené údaje:

Kontakt

JUDITA PESCHLOVÁ
Praha: +420604927790
Bratislava:+421902411203
judita.andele@gmail.com