Nový rok v březnu: ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK! 

Cože! Nový rok v březnu! Ale ano! 

Ve starém římském kalendáři, založeném podle legend již zakladatelem Říma Romulem, nebo dle pozdější  tradice sestaveném římským králem Numou Pompiliem, začínal rok jarem, ve Starém Římě tedy prvním březnem (začátkem konzulárního roku, kdy vstupovali poprvé do svého úřadu konzulové se později stal první leden, ale občanský rok stále ještě počínal prvním březnem). Římský kalendář byl lunární a nejdřív měl pouze deset měsíců, z nichž prvním byl právě březen. Zásadní kalendářní reformu, kterou se římský kalendář stal slunečním a úřední rok se kryl s kalendářním a občanským, zavedl pak až Július Cézar za pomoci řeckého astronoma Sosigena.

Březen (marec, mart, maerz atd. podle boha Marta, jemuž byl tento měsíc zasvěcen) se tedy nesl v duchu nového roku a jeho oslav, které se až tak od těch našich, slavených 31. prosince, nelišili. Římané si vzájemně přáli vše nejlepší, což však byl zvyk vycházející z něčeho, na co jsme my již pradávno zapomněli. V první březnový den se totiž slavnostně otevírali chrámy bohů a občané Říma proto věřili, že v tento den budou bohové jejich přáním a modlitbám více naslouchat, prosby budou mít větší váhu a důraznost - a budou také rychleji splněna. Podobně jako my na svátky vánoční se obdarovávali, mluvili mezi sebou laskavě a jakékoli dohadování, neřkuli rozpory byli v tento den zapovězeny. Ve větší míře než obyčejně si pochutnávali na sladkostech v duchu rčení: „Aby tak dál, jak začal, ubíhal sladce i celý rok.“ Tyto zvyklosti se pak přenesli i na první leden.

V tentýž den, prvního března, se slavili rovněž Matronálie, svátek božstva početí v chrámu bohyně Juno, v tomto konkrétním případě Juno Lucina. Manželky byly obdarovávány svými manžely, matky svými dcerami.

Slavnostním ceremoniálem se taktéž prvního března obnovoval věčný oheň v chrámu bohyně Vesty, udržovaný šesti vestálkami (panenskými kněžkami bohyně).  

A aby toho nebylo dost, první březnový den se konal také průvod palatinských Saliů na počest boha Marta, jemuž, jak již bylo výše řečeno, byl tento měsíc zasvěcen a dodnes nese jeho jméno. Dvanáctičlenné kolegium kněží, zvaných Saliové (Salii od salire, křepčiti), založené již římským králem Numou, opatrovali 12 posvátných vojenských štítů (ancile), které právě za Numovi vlády spadli rovnou z nebe. V slavnostním březnovém průvodu tančili saliové trojkroký válečný tanec tripudium ve starobylých úborech a zpívali u toho posvátné hymny. Oděni v pestré tunice sepjaté kovovým pásem a v plášti s nachovým límcem, na hlavě s kněžskou čepicí apex, u boku s připnutým mečem tloukli v průběhu tance do ancile oštěpy. Tento obřad pak prováděli po celý březen každý den u oltáře v Martově chrámu.

V březnu, i když nikoli prvního, probíhali v starověkém Římě též Liberalie, slavnosti boha vína Bakchuse, provázené nevázanými a bujarými oslavami (nutno říci, že s poměrně silným sexuálním podtextem, přičemž uctívaného boha představovali – falické symboly).

Takže suma sumárum, podtrženo a sečteno, všechny ty březnové rýty a oslavy dávají dohromady velice podobný obrázek, jako náš jediný den - Silvestr…

Abychom nezapomněli i na jiné tradice oslav nového roku v březnu - a nikoli na konci prosince a prvního ledna -, neměli bychom vynechat zmínku o historicky prvních oslavách nového roku v Mezopotámii dva tisíc let před naším letopočtem. Konali se, jak jinak, v březnu (spíše však v období jarní rovnodennosti, než prvního března, což dává logiku, probouzí se příroda a začíná se rodit všelico nové, proč tedy ne i nový rok?).

Losar, tibetský nový rok, první den zázračných činů Buddhy, je sice pohyblivý svátek, ale slaví se také kolem března (někdy však v únoru).

V perské tradici (Norouz) i v baháizmu začíná nový rok (Nou-Rúz, Naw-Rúz) 21. března po 19 - denním půstu (probíhajícím od 2. března, co se téměř shoduje s postní dobou v křesťanské tradici). Zoroastrický nový rok se shoduje s iránským Norouzem.

Balijsko-jávský kalendář zaznamenává oslavu nového roku 30. Března.

Telugijský nový rok (lidé Andhra Pradéše) slaví příchod nového lunárního roku taktéž v březnu (někdy v dubnu).

V Nanakshahi kalendáři (sikhové) najdete nový rok zapsaný 14. března.

Pesach sice nemůžeme v žádném případě považovat za Nový židovský rok, ale za zmínku snad stojí, že kromě „Svátku nekvašených chlebů“, oslavy osvobození židovského národa z Egyptského otroctví, se současně konají slavnostní obřady probouzení půdy a země…

Tak co, deme slavit i my? Ve Starém Římě byl první březen navzdory kumulovaným oslavám a novému roku pracovním dnem. I když je dnes den slunce, čili neděle, já ho takový mám. Navzdory tomu ho uctím, protože se velice těším na opětovné postupné probouzení země, půdy, lesů, hájů, luk, polí, sadů, zahrad...

Neshledanou na některé jiné obřadní oslavě, které pořádám ať již v ČR, SR, nebo na některé z mystických cest (podívejte se třeba na toto:

Oslava ženy: www.angelcity.webnode.cz/kurzy-a-seminare/zenske-temy-mysterium-bohyne-a-pobyty-na-mystickych-miestach-bohyne/oslava-zeny-marec/ 

Beltane v magickém Avalonu: www.angelcity.webnode.cz/cesty-a-pute/beltane-avalon/

Odhalená Bohyně v magickém Avalonu: www.angelcity.cz/cesty-a-pute/letny-slnovrat-v-avalone-mysticka-cesta/ 

Po stopách Marie Magdaleny a Sibyl (původní území Starého Říma): www.angelcity.cz/cesty-a-pute/po-stopach-marie-magdaleny-sibyly-a-vynimocnych-zien-na-bielom-jadrane/

Cesta za Venuší (původní území Starého Říma): www.angelcity.cz/cesty-a-pute/magicke-a-mysticke-toskansko-s-putovanim-za-mariou-magdalenou-vynimocnymi-zenami-toskanska-i-za-tarotom/ 

Přihlášení na akci

Vyplňte prosím níže uvedené údaje:

Kontakt

JUDITA PESCHLOVÁ
Praha: +420604927790
Bratislava:+421902411203
judita.andele@gmail.com