Vykuřování a vykuřovadla

JAK VYTVOŘIT SVÉ VLASTNÍ KADIDLO (VYKUŘOVADLO)

Kadidlo, lépe řečeno vykuřovadla, neboť kadidlo je pouze jeden z mnoha druhů vykuřovadel, byla používána po celé věky na duchovní a náboženské účely. Je to však i dodnes úžasná pomůcka pro navození „prvotního rituálního vědomí“ a na další rituální a jiné účely, očistu, ochranu, přivolání lásky, zvýšení pozornosti, uklidnění, vytvoření vhodné atmosféry, terapeutické, magické nebo šamanské techniky apod. Možná jste slyšeli o prastaré víře v to, že kouř vykuřovadla vynáší naše modlitby a touhy až k bohům, resp. Bohyním.

Možná jste si všimli, že také v novodobých nebo staronových rituálech jsou vykuřovadla docela populární. Jsou mimochodem posvátným symbolem pro element vzduchu. Já osobně velice ráda používám „syrové vykuřovadlo“, zejména u rozličných obřadů. Takové kadidlo vzniká velice jednoduše: smícháme dohromady směs různých vykuřovacích přísad a nasypeme je na žhavé uhlí.

Na přípravu vykuřovadel se vybírají různé přírodní materiály, kterých vonné látky a silice provoní a „vydymí“ prostor.

Takovéto užití má několik výhod:

-          Můžeme kontrolovat použité množství kadidla; dát ho na uhlíky tolik, až vzniknou velké obláčky kouře; nebo přidávat střídmě; či pouze v určitých fázích rituálu.

-          Můžeme použít jenom jeden druh vykuřovadla anebo druhů více; kupříkladu na úvodní čištění šalvěj; v pozdější části obřadu vícesložkové vykuřovadlo.

-          Uhlíky, a tedy i vykuřovadla, mohou doutnat nejméně hodinu, na rozdíl od tyčinek a františků, které dohoří přibližně po 10 nebo 20 minutách.

-          Můžeme vytvořit různé vůně, různé kombinace, využít svou kreativitu a nebýt závislí na kupovaných směsích (ačkoli ty často voní lépe, protože nevíte, co to v nich skutečně tak hezky voní, co ale neznamená, že jejich vibrační, očistná a rituální vibrace je vyšší, vaše energie a vyvinuté úsilí vytváří vždy vyšší vibraci, než cokoli kupovaného od někoho jiného).

-          Máte šanci vytvořit mnohem levnější variantu vykuřovadel, než ty již hotové z obchodů a dokonce je poté rozdávat jako dárky v hezkých nádobkách (možná také s vlastní výzdobou) svým přátelům.

 

Chci vám proto zhruba nastínit postup přípravy vlastního kadidla, rovněž způsob jeho skladování a používání.

 

Ingredience do vykuřovacích směsí

Existuje několik druhů substancí, které můžete použít na přípravu svého vlastního kadidla. Mnohé z nich jsou užitelné samostatně, mnohé je lepší míchat s dalšími do složitějších kombinací. Podívejme se společně na některé z nich:

·       Pryskyřice: pochází ze stromů. Aby se mohly stát součástí vykuřovadel, musí se nechat usušit. Nejběžněji používané pryskyřice ve vykuřovadlech jsou arabská guma, kopal, myrha, aloe, čertovo lejno (asa foetida), benzoe, colophyum, damara, elemi, galbánum, guggul, jantar, kadidlo, kafr, labdánum, lupulin, mastix, opopanax, pinie, sal, styrax, sandarak, anebo dračí krev (nikoli z toho báječného a bájného tvora, nýbrž ze stromu jménem dracaena!). Pryskyřice je možné koupit v drobných kouscích, tzv. „slzách“, anebo na drobněji rozemleté. Jsou vynikajícím základem pro vykuřovadla, protože díky nim kadidlo déle doutná a jeho vůně je bohatší.

·       Vzácná dřeva: jsou usušené kousíčky kůr nebo dřeva stromů. Mezi nejoblíbenější patří santalové a cedrové dřevo (cedr atlantský a himalájský), můžete však použít jakékoli jiné, které vám bude vonět a není toxické, kupříkladu guajakové, jalovcové, kanelové, mururové, palo santo, ořechové nebo dubové. Dodávají kadidlům krásnou dřevitou vůni, hoří déle než bylinky, třebaže ne tak dlouho jako pryskyřice. Vytváří skvělý základ vykuřovadel, popřípadě též ve spojení s pryskyřicí. V obchodech jsou k dispozici v podobě malých kousků nebo úlomků, což je velice vhodný variant, když je pálíte samostatně. Pokud je mícháte do vykuřovacích směsí, je lepší prášková verze. Nepoužívá se pouze dřevitá část stromů, nýbrž i kůra (borovice himalájská, bříza bělokorá). Znáte-li se s nějakým truhlářem, který používá chemicky neošetřené dřevo, vyhráli jste! Poproste jej, zda si můžete občas nabrat trochu pilin z jeho dílny.

·       Bylinky a rostliny: vykuřovací bylinky a rostliny obvykle zahrnují listy a okvětní plátky květů, například šalvěj, tymián, citronová tráva, fialky, růžové nebo levandulové pupeny. Do jednoho vykuřovadla můžete použít víc druhů bylinek a květin. Máte víc možností: buďto je zakoupit v maloobchodě se specializovaným zbožím, anebo je jednoduše vyhledat v regálech supermarketů, případně natrhat ve vlastní zahradě, natrhat na louce, v parku či v lese, požádat přátele, sousedy, a též sušit květy, které obdržíte od svých ctitelů. K bylinkám počítáme také jejich natě, třeba nať anděliky, bazalky pravé, máty peprné, pelyňku pravého, rojovníku, sporýše lékařského atd. Z některých rostlin se používá zase jehličí (borovice, jedle); nebo bobule (jalovec); také semena (černucha setá, tonkové boby). Ujistěte se, že jste bylinky a květy důkladně usušili, a že v nich nejsou žádné toxické látky, případně zda nejsou samotné rostliny jedovaté.

·       Kořeny: galgán, čekanka, kosatec, šáchor, osha, kurkuma, zázvor, kozlík (baldrián), to jsou pouze některé z rostlin, jejichž kořeny se přidávají do vykuřovadel. Pozor na kozlík, cítit jej ve větší koncentraci po pachu neumytých chodidel. Stejně jako u ostatních složek kadidel, je nutno prověřit, jsou-li dokonale vysušené a netoxické.   

·       Koření: sem patří obvykle rozemletá semena, pupeny, bobule. Mezi běžnými kořeními užívanými ve vykuřovadlech najdete například skořici, hřebíček, koriandr, kardamon, anýz, jalovec, nové a černé koření. Počítáme k nim také sušené, většinou nasekané slupky z citrusových plodů. Koření může mít nezřídka štiplavou vůni, přidávejte je proto opatrně a střídmě.

·       Oleje: se mohou používat jako náhrada vykuřovadel, a to ve vonných lampách, popřípadě jako „zesilovač“ klasických vykuřovadel. Tehdy se přidávají v malém množství, pár kapek éterického oleje. Dělá se to však zřídka, neboť pak vykuřovadlo nemusí dobře hořet, resp. dokonce se uhasí.

 

Uchovávání vykuřovadel

Své směsi můžete držet v různých nádobkách, nejvhodnější jsou přirozeně ty uzavíratelné a vzduchotěsné. Jste-li trošinku zruční, dokážete z „recyklovaných“ nádobek udělat krásné sklenice, krabičky atd. Lepším výběrem jsou buďto průhledné nádobky, anebo viditelně označené názvem a popiskem.

 

Příprava vykuřovadel   

·       Jak příprava vykuřovadel, tak samotné vykuřování je svým způsobem také obřad, rituál. Měli bychom k němu proto jako ke každému rituálů přistupovat stejně slavnostně, jako ke každému jinému obřadu. Vědomým přístupem činností podpoříte jeho účinek. 

·       Nachystejte všechno, co budete potřebovat, abyste se pak už mohli soustředit na samotný proces přípravy.

·       Nezapomeňte na vhodnou odměrku, pokud nechcete být natolik precizní, že budete jednotlivé složky vážit na jemnější kuchyňské váze. Jako odměrka vám klidně poslouží ta z práškového mléka, dětské kašičky, sirupu na kašel nebo něčeho podobného. V takovém případě se poměr jednotlivých ingrediencí odhaduje právě na odměrku (například 3 odměrky tamtoho, 1 onoho atd.)

·       Odměřte všechny přísady do napřed zvoleného a naplánovaného vykuřovadla. Není to nevyhnutelné, ale přece jenom je nejlepší zhotovit vždy pouze jedno vykuřovadlo. 

·       Myslete rovněž na zpříjemnění atmosféry, v níž budete vykuřovadlo připravovat. Nachystejte si proto taktéž přehrávač s hudbou, notebook, I-pod, atd., která se vám bude zdát pro konkrétní vykuřovadlo nejvhodnější (šamanská, pohanská, wicca, meditativní apod.). Pomůže vám to dostat se do rytmu při práci, udržet pozitivní energii a naladit se na vibrace, které chcete ve svém vykuřovadle mít.

·       Zapalte svíce, rozložte kolem sebe polodrahokamy a krystaly, potažmo též obrázky Bohyň, bytostí atd.

·       Proneste podle svého zaměření a též účelu, na nějž má vykuřovadlo sloužit „zaříkadlo“, modlitbu, prosbu, nebo je třeba zpívejte. Prostě zasvěťte zhotovované vykuřovadlo svému účelu, Bohyni, rituálu, pro které má být určené. Vlastně můžete „rituálně“ zpívat i v průběhu přípravy vykuřovadla.    

·       Do nachystaného hmoždíře dejte nejdřív pryskyřici, pokud máte v plánu ji ve svém vykuřovadle mít (za předpokladu, že jste ji nekoupili již ve formě prášku). Krouživými pohyby (nikoli tlučením!) pryskyřici jemně spíš roztlačte, než roztlučte na jemnější konzistenci. Nepřidávejte ji až po jiných složkách, mohli by se na pryskyřici nalepit, navíc lístky nebo okvětné plátky by se do doby, než byste dosáhli u pryskyřice žádoucí konzistence, mohli až příliš rozmělnit.

·       Pokud se některá z pryskyřic stane příliš gumovitou a nalepí se na drtící hůlčičku, jednoduše ji seškrábejte nožem, nebo lépe dřevěnou špachtličkou.

·       Pracujte raději s menšími dávkami, zpracování bude důkladnější a vykuřovadlo vibračně silnější. Doporučené množství je přibližně ¼ šálku.       

·       Přidejte potom tvrdší ingredience, vzácná dřeva, kůru, kořeny, koření, opět míchejte a krouživými pohyby drťte. Pak vsypte do hmoždíře bylinky, lístky, pupeny, květiny a okvětní plátky. Pokud kořeny, lístky a květy můžete zpracovat v mlýnku na kávu (v žádném případě se na něm nepokoušejte mlít pryskyřici, mohli byste jej zničit, nečiňte tak ani s tvrdšími druhy dřev). Důležité je však i to, že krouživým pohybem a prací s hmoždířem vzniká docela jiná energie vykuřovadla, někdy dokonce i vůně, než na mlýncích.

·       Drťte, drťte, drťte krouživými pohyby ve směru hodinových ručiček, trpělivě a důsledně. Může to trvat 10, 15 a víc minut. Udržujte se neustále v dobré náladě, aby vaše vlastní vykuřovadlo získalo pozitivní energii. Je-li vás víc, střídejte se.  

·       Mějte též nachystané doutnající rychle zápalné dřevěné uhlí. Dokud experimentujete a chcete vědět, jaké vaše vykuřovadlo skutečně bude, nasypte směs na něj. Dolaďujte recept podle potřeby.

·       Výsledný produkt nasypte do připravené nádobky a uzavřete.

·       Budete-li s vykuřovadlem spokojeni, nezapomeňte si zapsat recept, abyste se k němu příště mohli vrátit.

 

Pálení vykuřovadel

·       Obstarejte si skutečně dobrou kadidelnicí. Měla by mít rukojeť, která se nezahřívá, když na mřížce kadidelnice hoří uhlíky. Nepoužívejte popelník. V případě nouze, nebo v exteriéru je možné položit doutnající uhlík v misce se solí, říčním suchým pískem, anebo rovnou sůl, písek či kámen. Pod kadidelnici umístěte nehořlavý podklad, použijete-li misku, udělejte to zcela určitě.

·       Budete potřebovat dřevěné uhlí, nejpraktičtější jsou okrouhlé „kapsle“ rychle zápalného uhlí, k dostání v trubičkách zabalených v alobalu. Nepoužívejte grilovací uhlí, jeho dým je štiplavý, příliš hustý, a v interiéru byste se mohli otrávit oxidem uhelnatým. Jeden kroužek speciálně upraveného dřevěného uhlí vydrží asi hodinu, pravděpodobně o něco déle. Pokud víte dopředu, že nepotřebujete pálit vykuřovadlo až tak dlouho, požijte polovinu nebo čtvrtinu jednoho uhlíku.

·       Zbytek uhlíků je důležité uschovávat zabalené. Jinak by mohli navlhnout a nebudou hořet. Dřevěné uhlí přirozeně nasává vlhkost z okolitého ovzduší.

·       Držte uhlík v kleštičkách na uhlíky, zapalte, počkejte, až přestane „prskat“, rozzáří se a pak zešedne, až poté jej položte na mřížku kadidelnice. Je lepší použít spíš svíci než zápalky nebo zapalovač, může totiž chvíli trvat, než se uhlík rozhoří. U zapalování berte v úvahu prskání jiskřiček z uhlíku, abyste neudělali vypálené dírky na koberci, ubrusu apod.  

·       Pod mřížku nasypte ještě předtím sůl nebo drobnější písek. Absorbují teplo a brání tomu, aby případná stékající pryskyřice poškodila dno kadidelnice.

·       Na doutnající uhlík nasypte vykuřovadlo. Požijte malou lžičku (nemusí být speciální, ale i taková je k dostání ve speciálních prodejnách), anebo špetku mezi prsty, dávejte ale pozor, abyste se nepopálili.

·       Začne-li vonný dým skomírat, přidejte opět vykuřovadlo. Rukojeti se dotýkejte s krajní opatrností, boků kadidelnice vůbec! A nechytejte do rukou ani uhlík! Stane-li se, že padne na stůl nebo podlahu, nezvedejte jej, popálili byste se. Ani na něj nelijte vodu, zasypte jej pískem, jedlou sodou nebo solí.

·       Sáhnete-li po velice jemném vykuřovadle anebo po ryze pryskyřičných vonných látkách, na uhlík položte ještě plátek Mica, což je velmi tenký plátek slídy,  na který se dávají vonné byliny anebo pryskyřice. 

·       Nenechávejte nikdy doutnat uhlík s vykuřovadlem bez vaší přítomnosti.

 

Poznámka na závěr:

Věděli jste, že pálení některých vykuřovadel a jejich vůně může kromě jiného:

-          Snižovat stres a úzkost

-          Zvýšit pozornost

-          Prohloubit vnitřní klid

-          Vyčistit vzduch

-          Zabránit infekci

-          Přemoci depresi

-          Stimulovat vlastní kreativitu

-          Léčit nespavost

-          Vyvolat nárůst sexuální touhy

-          Odstranit bolesti hlavy?

JUDITA KATONA PESCHLOVÁ